Rated: T - Romantika – Drarry - Harry P. & Draco M.

Shrnutí: Harry ztratí pergamen, který vyjevuje jeho city. Najde jej jistý Zmijozelský chlapec a celá škola bude svědkem jeho reakce.

Varování: Několik polibků a úderu.

Lost and Found

Autorka: Elpin

Přeložila: Rapidez

I do not own the characters, they all belong to Rowling!

Povídkou v originálním znění se můžete pobavit na adrese:

http://www.fanfiction.net/s/3599247/1/Lost_and_Found

Rated: T - Romantika – Drarry - Harry P. & Draco M.

Shrnutí: Harry ztratí pergamen, který vyjevuje jeho city. Najde jej jistý Zmijozelský chlapec a celá škola bude svědkem jeho reakce.

Varování: Několik polibků a úderu.

A/N: Sedmý ročník; ignoruje Prince dvojí krve. One-shot, který vznikl za účelem zabavit samu sebe.

Poznámečka: Přeloženo pro D.

...

„Kde to je? Kde to je?“ Harry se náhle zastavil v půlce cesty na oběd do Velké síně a začal zběsile prohrabávat svou brašnu. Ron a Hermiona si vyměnili zmatené pohledy a znepokojeně Harryho pozorovali.

„Harry?“ zeptala se Hermiona a přistoupila o krok blíž k šílícímu Nebelvířanovi. Vůbec ji neslyšel. Nečekaně klesl na kolena a začal vysypávat celý obsah školní tašky. Pečlivě prozkoumával každou knihu, každý pergamen. Ron a Hermiona si vyměnili další pohled.

„Zatraceně! Sakra! Do prdele!“ nadával Harry a zněl čím dál zuřivěji.

„Co se to k čertu děje, Harry?“ ptal se Ron ustaraně. Harry se mírně přikrčil a zíral na (nyní prázdnou) tašku. Hermiona přišla až k němu a položila mu ruku na rameno. Harry sebou trhl, jako by si až teď uvědomil jejich přítomnost.

„Musím se vrátit do třídy,“ řekl a začal spěšně sbírat své věci, které házel zpět do brašny. Hermiona to chtěla okomentovat, ale protože ještě nikdy neviděla Harryho tak úzkostného, zůstala raději zticha. Též nikdy neslyšela, aby Harry takhle nadával. Harry vyskočil na nohy a prakticky běžel zpátky do učebny kouzelných formulí. Ron s Hermionou na sebe koukali; beze slov se dohodli, že Harryho nebudou následovat. Místo toho zamířili do Velké síně.

...

V půli oběda se Harry konečně objevil a vypadal značně rozčarovaně. Přišel k nebelvírskému stolu ne nepodoben oživlé mrtvole. Ztěžka se posadil vedle Rona a Hermiony, ale nevzal si nic k jídlu.

„Harry, prosím, řekni nám, co ti je,“ prosila Hermiona, která si teď o něj dělala opravdu starosti. Harry na ni pomalu pohlédl. Ron a Hermiona zpozorovali červený nádech jeho očí, jako by předtím brečel a snažil se to zamaskovat.

„Co se stalo, kámo?“ ptal se Ron se zájmem.

„Ztratil jsem něco a nemůžu to najít. Psal jsem to v hodině. Myslel jsem, že si to dávám do tašky a teď... je to pryč.“ Harryho hlas byl otupělý, jako bez života.

„A co to bylo?“ ptala se Hemiona - nenapadalo ji nic, co by mohlo být tak důležité. Harry se kolem sebe rozhlédl, jako by něco hledal.

„Mám deník,“ přiznal nakonec. Jeho přátelé užasli. To pro ně byla novinka. „Mám ho velmi dobře schovaný ve své truhle a protože někdy před vyučováním nemám čas odstraňovat všechna ta kouzla, prostě píšu na normální pergameny - když jsem znuděný, nebo když si chci zapsat něco důležitého... Pak ty listy prostě přidám k deníku. A teď jsem jeden takový list ztratil v hodině.“ Následovalo dlouhé ticho. Harry stísněně hleděl na svůj prázdný talíř.

„A někdo, kdo by to přečetl, by pochopil, že je to tvoje?“ snažila se to Hermiona nevidět tak černě. Harry si odfrkl. „S nejvyšší pravděpodobností,“ odpověděl.

„No a co jsi tam u všech všudy psal?“ ozval se Ron, který chtěl vědět, jaké tajemství před nimi Harry ukrývá. Viděli, jak sebou Harry při Ronově otázce trhl, ale přesto jim tichým hlasem odpovědět tak, aby ho slyšeli jen oni.

„Já ... jsem zamilovaný do někoho, kdo by rozhodně nebyl nadšený (thrilled), kdyby se to dozvěděl.“ Hermiona zalapala po dechu a Ron jen zíral.

„Ale – ale ty jsi Harry Potter!“ vyhrkl Ron. Harry protočil oči.

„Jo, to je právě to. Heleď, nechci se o tom bavit … Musím se po tom jít ještě podívat,“ řekl Harry a opustil jídelnu.

„Kdo myslíš, že to je?“ ptal se Ron Hermiony.

„Nemám ani ponětí,“ přišla netypická odpověď od nejchytřejší dívky v Bradavicích.

...

Po zbytek dne (i den poté) byl Harry stejně sklíčený, jako tehdy po Siriusově smrti. Stěží snědl něco k jídlu, dostal nulu z lektvarů (tentokrát zaslouženě) a ani na Snapea nepohlédl. Za nepozornost dokonce ztratil body i v přeměňování. Nyní se Harry pomalu vlekl směrem k Velké síni, takže naše trojice dorazila mezi posledními.

„Hej, Pottere!“ Harry ztuhl. Ron a Hermiona se otočili a zírali na Draca Malfoye, který k nim přicházel sám, bez své osobní stráže, zato s typickým úšklebkem na tváři. Harry se také pomalu otočil, v očích obavu.

„Co chceš, Malfoy?“ vyštěkl Ron, hůlku automaticky připravenou.

„Jen si chci promluvit tady s Potterem,“ řekl Malfoy povzbudivě, pak přenesl svou pozornost na Harryho. Ron a Hermiona zůstali vedle Harryho, hůlky připravené - pro případ potřeby. Síň utichla, aby slyšela jejich konfrontaci.

„Co mi chceš?“ Zeptal se Harry, ale hlas se mu zadrhl, když si všiml, že Malfoy vytáhl kus pergamenu. Malfoy se zlomyslně ušklíbl, když uviděl strach v Harryho očích.

„Našel sem ten tvůj maličkej liebesbrief a byl bych aj poctěn - kdyby byl od někoho jinýho, než od tebe.“ Síň utichla a čekala, že to Harry popře, ale ten se k ničemu takovému neměl. Ron s Hermionou jen zírali. Harry zavřel oči a čekal, jestli bude Malfoy pokračovat. Ten tak velice ochotně učinil. „Neušlo mi nic z toho, jak jsi mnou posedlý. Docela odporný! Už předtím jsem si myslel, že seš pošahanej, ale todle, Pottere, to už je fakt moc.“ Odkašlal si, zvednul papír a začal z něj citovat tak, aby to mohli všichni dobře slyšet.

„´Nenávidím, jak má vždycky co říci. Je to zraňující, ale vtipné - vždycky má co odseknout. Nemohu na něj přestal myslet, nemohu o něm přestat snít. Je to, jako by se mi nějak dostal do hlavy!´ Fakt odporný, Pottere, jako bych stál o to, tam být.“ Opovržlivě pohlédl na Pottera, než pokračoval. „´Přál bych si, aby prostě zmlkl a políbil mě.´ No fuj, nemyslím, že ještě můžu číst dál, asi bych se poblil,“ řekl, ale číst samozřejmě nepřestal. „´Už nevím, co mám dělat. Nejspíš bych se měl jít léčit k Svatému Mungovi s tím, že jsem zamilován do Draca Malfoye, ... ale když nakonec bojoval na naší straně, třeba bych měl přeci jen nějakou šanci?´“ Malfoy se bezohledně naklonil ještě blíž, tváří jen několik palců od Harryho a ujistil se, že ho všichni uslyší. „Chci, abys věděl, že si o tobě myslím, že seš naprosto patetickej. Nikdy bych tě nechtěl. Seš vyzáblej, malej, nečistokrevnej a nemáš nic, co by mě zajímalo. Hodíš se akorát jako cvičnej živej terč.“ Malfoy se narovnal a zašklebil se ještě odporněji, jak teď shlížel na Harryho. Harry čekal jen několik málo vteřin, načež se protáhl kolem Malfoye a vyběhl ze Síně.

Nejdříve se sice několik Zmijozelských zachechtalo, když se na ně Malfoy otočil se svým vítězným úšklebkem na rtech, ale brzy Síň docela utichla. Malfoyův pohled trochu znejistěl.  U učitelského stolu vypadal Brumbál, dost možná poprvé v životě, dočista šokován. Snape se škaredě mračil na svého, jindy oblíbeného, studenta. Ostatní nevěřícně zírali, ústa dokořán. Každý se dokázal ztotožnit s tou slabostí, kterou měl Harry pro Malfoye, tudíž jim připadalo, jako by to bylo jejich tajemství, co Malfoy zveřejnil před celou školou. A způsob, jakým to Malfoy udělal, předčil i jejich nejdivočejší představy. Udělat něco tak příšerně necitelného... A přitom se Malfoy nakonec postavil proti svému otci a během války bojoval za ´světlou´  stranu proti Pánovi Zla, takže na něj hodně lidí změnilo názor - ale on se patrně nezměnil. Hermiona a Ron se pomalu dostávali z toho stavu užaslé strnulosti, ale předtím, než mohli nějak zareagovat, se dveře do haly se rozlétly a dovnitř se vehnal Draco Malfoy.

Blonďák přešel k druhému Zmijozelskému blonďatému chlapci, který výrazně zbledl, jakmile do Síně vstoupila jeho přesná kopie. Nově příchozí pozvedl svou hůlku a namířil ji druhému Malfoyovi přímo mezi oči.

„To sis vskutku myslel, že mě budeš schopen udržet svázaného, Zabini?“ ušklíbl se nově příchozí Malfoy. „Plánoval jsem, že ti upravím paměť – hezky do zapomenutí, ale vzhledem k tomu, kde se teď nacházíme....“ Malfoy se rozhlédl po Síni a zakotvil pohled u učitelského stolu. „Věřím, že pan ředitel ti najde vhodný trest za to, že jsi ukradl mnoholičný lektvar ze soukromých zásob profesora Snapea. Když k tomu přidáme útok na mou osobu a cokoliv, co jsi udělal Harrymu....“ 

Malfoy sklonil hůlku a pronesl směrem k učitelskému stolu: „Velmi rád udělám i oficiální prohlášení, které to potvrdí.“ Poté se obrátil na Rona s Hermionou, kteří na něj hleděli málem obdivně. „Nevíte, kde bych našel Harryho?“ zeptal se jich zdvořile. Chvíli trvalo, než Hermiona našla hlas.

„Většinou chodí rozjímat do sovince,“ odpověděla mu.

„Děkuji,“ řekl Malfoy s lehkou úklonou. Otočil se ke dveřím, ale pak se zdálo, že si to rozmyslel. „Ach ano, ještě jedna věc.“ Rozpřáhl se a udeřil Zabiniho přímo do tváře tak prudce, že Zabini přepadl na podlahu. Malfoy vypadal velmi samolibně, když se otočil a odcházel z místnosti.

...

Draco rychle doběhl do věže. Zastavil se ve dveřích a naskytl se mu výhled, nad kterým by se srdce ustrnulo. Harry seděl na podlaze, rukama si tisknul kolena k hrudi a hlavu měl skloněnou, takže mu vlasy padaly do tváře. Celé jeho tělo se otřásalo vzlyky. Hedvika seděla vedle něj na okně, které nemělo skleněnou výplň, a tu a tam zlehounka solidárně zahoukala.

„Harry.“ Jediné Dracovo slovo způsobilo prudkou reakci. Harry kvapně vyskočil na nohy a vytáhl svou hůlku. Než se Draco nadál, zaujímal Harry obranou pozici a hůlkou na něj zlověstně mířil.

„Co ještě chceš?“ ptal se Harry roztřeseně. Hedvika znepokojeně načepýřila své peří a Draco zvednul své ruce v gestu, kterým naznačoval, že nechce nikomu ublížit.

„Harry, to jsem nebyl já. Zabini využil mnoholičný lektvar, když jsem odmítl použít ten deníkový zápis proti tobě. Celé to byla moje chyba, měl jsem si uvědomit, že žárlí a měl jsem být mnohem víc ostražitý.“ Harry na něj tupě (blankly) zíral; nevěřil mu. „Harry, prosím, důvěřuj mi. Pojď se mnou do Velké síně a přesvědč se sám.“ Harry se ani nepohnul a Draco si povzdechl. Právě v ten okamžik se ve dveřích objevili zadýchaný Ron a Hermiona. Očividně sem běželi.

„Harry, je to pravda,“ vychrlila Hermiona. Jestli tak drmolila o tom běhu, či po přestálém šoku, bylo těžké určit. Ron horentně přikyvoval. Harry si je oba nedůvěřivě prohlížel, ale nakonec pomalu sklonil hůlku.

„O čem to mluvíte?“ ptal se jich.

„Byl to Zabini. Tady Malfoy se ukázal chvíli poté, co jsi odešel,“ vysvětloval Ron a věnoval Dracovi zvláštní pohled. Harry stále vypadal nedůvěřivě. Draco se rozhodl trochu zariskovat a pokročil dopředu. Nechtěl to sice říkat před Ronem a Hermionou, ale věděl, že Harry mu spíš uvěří, když tam budou.

„Harry, prosím, pojď a přesvědč se. Zabini našel ten pergamen a přinesl mi jej. Chrlil ze sebe všemožné druhy odplaty - zač, to si nejsem jist. Byl jsem příliš zaneprázdněn tím, že jsem si četl, co jsi napsal.“ Harry zčervenal a sklopil zrak. Draco rychle pokračoval. „Myslím, že proto pochopil, co k tobě cítím. Je těžké udržet si kamennou tvář, když čteš něco takového. Když čteš, že ten, koho miluješ, tě také miluje.“ Harry prudce vzhlédl, stále se tvářil ostražitě, ale teď v jeho pohledu byla i naděje. „A když jsem ten svitek odmítl použít proti tobě, ukradl mi ho a použil mnoholičný lektvar, aby se mohl vydávat za mě.“

„Takže ty si o mně nemyslíš, že jsem ... patetický?“ ptal se Harry a obával se odpovědi. Draco měl nutkavou touhu se vrátit do Síně a zavraždit Zabiniho, ale namísto toho pohlédl Harrymu pevně do očí ve snaze doložit upřímnost svých slov.

„Ne, nemyslím. Jsem do tebe zamilovaný - už nějaký čas. Prosím pojď někam, kde si můžeme v klidu promluvit. Ron a Hermiona mohou jít samozřejmě taktéž, pokud tě to uklidní. Můžeme se zastavit v Síni a podívat se na Zabiniho.“ Harry vykročil, ale pak se ještě otočil k Hedvice.

„Co myslíš?“ zeptal se jí. Jediný Draco byl překvapený, protože nevěděl, jak rád Harry mluví se svou sovou. Malfoy sledoval s povytaženým obočím, jak Harry pozvedl svou ruku právě ve chvíli, kdy se sova vznesla, jako by přesně věděl, že se to chystá udělat. Sova mu přistála na předloktí a dívala se na Draca, hlavu nakloněnou na stranu. Zadržel dech, když čekal na její názor, na kterém Harrymu očividně záleželo. Nakonec se Harrymu otřela o tvář a zahoukala způsobem, o kterém Draco doufal, že byl souhlasný. Harry se zlehka usmál a sledoval, jak vzlétla ke krovům. Pak se otočil zpátky na Draca a přikývl.

Čtveřice se vydala na zpáteční cestku, kde se setkala s McGonagallovou, která je doprovodila do ředitelovy kanceláře, kde už byli očekáváni. Uvnitř čekali Brumbál, Snape a Zabini, který ještě stále vypadal jako Malfoy.

„Pojď dál, Harry,“ řekl Brumbál laskavým tónem, když viděl, jak Harry zaváhal. Zjevně se obával, jak ředitel zareaguje na jeho city. Ron a Hermiona vstoupili po jeho boku; snažili se mu být co největší podporou. Draco zíral na Zabiniho a Snape dělal to samé.

„Tak je to přeci jen pravda,“ pronesl Harry, když si prohlížel Zabiniho.

„Ano, obávám se, že pan Zabini porušil hned několik pravidel. Krádež takového lektvaru by stačila k tomu, aby byl vyloučen, ale dost možná si pan Malfoy bude přát, aby se celá věc dostala k slyšení před soud, k Starostolci.“ Každý se teď podíval na Draca, který přelétl pohledem od Zabiniho k Harrymu.

„V případě, že si myslíš, že už byl dostatečně potrestán, se to nemusí dostat k ministerstvu,“ řekl a pak se znovu otočil k Zabinimu.

„Myslím, že vyloučení je dostatečný trest,“ připustil Harry. Všichni přikývli. Všichni, až na Zabiniho, který zůstával zticha. 

Zanedlouho všichni čtyři opustili kancelář a Draco se znovu optal, zda je možné, aby si spolu někde v soukromí promluvili. Hermiona navrhla Komnatu nejvyšší potřeby a všichni souhlasili. Jakmile byli uvnitř příjemné místnosti, která nápadně připomínala Nebelvírskou společenskou místnost, Draco se posadil na sedačku vedle Harryho, zatímco Ron s Hermionou se posadili na druhou sofa naproti nim.

„Jsi si jistý, že nás tady chceš, Harry?“ ptala se opatrně Hermiona a dívala se přitom na Draca. Harry horlivě přikývnul, očima sledoval své ruce složené v klíně. Draco si dobře všiml, jak neupraveně Harry vypadá; vlasy ještě rozcuchanější než obvykle a oči zarudlé. Ale věděl, že by si Harry nepřál, aby ho na jeho stav upozorňoval.

„Harry, já -,“ začal Draco. Velmi pomalu se natáhl a uchopil Harryho ruku do své. Harry znejistil, ale po chvíli váhání propletl své prsty s jeho. „Je mi to opravdu líto, to s tím Zabinim. Měl jsem být ostražitější, ale byl jsem naprosto mimo, když jsem zjistil, že mě máš rád. Vlastně jsem si myslel, že je to jen nějaký trik.“ Harry k Dracovi prudce vzhlédl, ale hned se zase podíval jinam. „Měl jsem tě rád už od čtvrtého ročníku,“ pokračoval Draco a ignoroval šokované výrazy Rona a Hermiony, které zahlédl koutkem oka. Věděl, že s ním Harry ještě nechce zůstat o samotě. „Díky těm citům jsem se dokázal postavit proti otci, ale jakmile to jednou všechno skončilo ... no, nikdy jsem si nemyslel, že bych měl u tebe šanci, takže jsem se nadále choval tak, jako předtím. Věř mi, vím, že jsem byl předtím naprostý blbec. Celý život mě Lucius krmil svými výmysly. Ale rád si myslím, že ze mě vyrostla lepší osoba - díky tobě.“ Rozprostřelo se mezi nimi napjaté ticho. Harry dýchal trochu rychleji než obvykle. Vyhledal očima Rona a Hermionu.

„A co vy si o tom myslíte?“ Ti dva si vyměnili pohled a Draco zjistil, že už zase zadržuje dech. Oni byli ti lidé, na jejichž názor Harry nejvíc dal.

„Uznávám, že se Malfoy nakonec zachoval správně, ale na druhou stranu na nás ani letos zrovna dvakrát milý nebyl,“ prohlásil Ron a loupl očima po Dracovi.

„Prosím vás o přijetí mé upřímné omluvy,“ řekl Draco vzletně a dvojice překvapeně zamrkala.

„Dóbře,“ protáhl Ron zaskočeně. „A taky kvůli tobě praštil Zabiniho.“ Harry nevěřícně pohlédl na Malfoye, kterému na rtech pohrával úsměv.

„Zasloužil si to. Ve skutečnosti si zasloužil mnohem víc, než to. Ale byli jsme uprostřed Velké síně a kdyby měl vyloučili, nemohl bych od tebe dostat žádnou šanci.“ Harry se začervenal a odvrátil pohled. Draco potlačil nutkání zklamaně vzdychnout. Zatracený Zabini - do horoucích pekel s ním! Ačkoli, Harry by se pravděpodobně zdráhal uvěřit Dracovi i bez tohoto incidentu.

„Kéž ... kéž bych nikdy neztratil ten pitomý pergamen,“ pronesl Harry zničeně. Draco se zamračil. Harry na něj pohlédl a Draco se topil v těch zelených hlubinách. „Nemusela by to vědět celá škola, ale už se bohužel stalo.“ Draco si povšimnul lehkého úsměvu na Harryho tváři a nemohl si pomoci než se naklonit a políbit ty perfektní rty. Jakmile ucítil Harryho rty na svých, všechno ostatní pro něj přestalo existovat. Harry se neodtáhnul a oni takhle na okamžik zůstali. Byla to čistá blaženost, cudná a sladká. Když se od sebe oddělili, Harry zrudnul a Draco mu věnoval úsměv. Oba dva sebou škubli, když se ozvalo rozpačité odkašlání.

„My už půjdeme,“ řekla s lehkým úsměvem Hermiona a s Ronem přešli ke dveřím.

„Vám to nevadí? Pořád jsme přátelé?“ ptal se Harry ustaraně a málem prosebně. Dvojice si vyměnila další z těch všeříkajících pohledů a povzbudivě se na Harryho usmáli.

„Je to naprosto v pořádku, Harry. Hlavně, že jsi šťastný,“ řekl Ron, vzal Hermionu za ruku a zmizeli dveřmi. Harry za nimi ještě chvíli koukal, než se otočil zpátky na Draca.

„Mrzí mě to s tím blbem Zabinim, Harry,“ zopakoval Draco, neschopen se zastavit. „Ale není mi líto, že našel ten list.“ Usmáli se na sebe.

„Omluva přijata,“ zašeptal Harry. Na tváři měl přesně ten úsměv, který Draca donutil, aby se k němu opět naklonil. „Stejně bych rád viděl, jak jsi mu jednu vrazil, hrdino.“

„Jsem si jistý, že jestli chceš, tak ho můžu udeřit znovu,“ řekl Draco škádlivě a Harry se blaženě usmál. Jejich rty se znovu spojily a oni přizpůsobili své dýchání tomu, aby trvalo značnou dobu, než se od sebe budou muset odtrhnout.

- fin -